• Autor: DENÍK/Karásek Jan

Zlín /ROZHOVOR/ - Jaroslav Mejta ze Zlína je dvorním krejčím nového prezidenta Miloše Zemana. Měří ale také M. Kalouska, J. Suchého či J. Přeučila 

Typická situace, kdy si jde muž koupit oblek, samozřejmě s manželkou: „Lojzíčku, tady ten hnědý není špatný." „Ale mně se líbí ten tmavě modrý." „Tento ti sluší víc." Manželka významně odchází ven před prodejnu. „Rozmysli se, však ty v tom budeš chodit. Mně se ale líbí ten hnědý."

Prodavačka nechá muže, ať si ještě jednou pořádně prohlédne, který oblek si koupí. „Tak ten hnědý," pokrčí muž pokorně rameny a odchází za manželkou.

„Bohužel i to se může stát," říká zlínský krejčí Jaroslav Mejta. „Obecně ale nevidím nic zlého na tom, když si muž k výběru obleku přivede s sebou i své poradce ať už je to kamarád, nebo člen rodiny."

Dívám se, co má na sobě vyhledávaný pánský krejčí. Chodíte často v obleku?

Z devadesáti procent chodím v obleku. Ale tenhle je pracovně-vycházkový.

V obleku se cítíte nejlépe?

Ano, už mi to připadá normální.

Co byste na sebe naopak nikdy nevzal? Nebo co jste nikdy neměl na sobě?

V Asii jsem nosil sukni. (Úsměv.) Každý oděv by měl být adekvátní situaci a příležitosti. Lyžařskou bundu, goretexové kalhoty a termo prádlo na túru, tričko a kalhoty na práci na zahradě, večerní oblek do divadla, smoking na ples. Představte si, kdybych tady s vámi seděl v triku, džínách a sandálech. Nepůsobil bych příliš důvěryhodně.

Tady, ve vašem salonu, si to tedy představit nedokážu.

To je, jako bych prodával mercedes a sám jezdil ve Škodě 110. To není možné. Říkal bych tím, že nevěřím své práci a svým výrobkům.

Určitě jste postižený tím, co děláte, a sledujete lidi kolem sebe. Jak chodí oblékaní Zlíňané?

Už jsem to říkal několikrát. Připadá mi, že podle oblečení jsme národ stroprocentních sportovců a podle postavy se blížíme Američanům, protože většina lidí je sportovcem jenom podle oblečení. Většina lidí je oblečena, jako by šli zrovna z tenisového kurtu, z lyžování, z túry nebo z fitka.

Chtělo by to tedy ve Zlíně více elegance?

Samozřejmě. Bunda a pohorky nejsou městský, ale sportovní oděv. Představte si, kdybych byl v obleku, nazul si lyžáky a šel na svah lyžovat. Nebo na túru. Všichni by si ťukali na hlavu, že nejsem normální. Ale jít do Národního divadla v džínách a svetru je v pořádku?

To už je podle mě šílenost. Ale mohou vám namítat ti, kteří chodí ve sportovním, že vy se nejlépe cítíte v obleku, oni zase ve sportovním. A přece o to jde, cítit se v oblečení co možná nejlépe.

Dobře, ale v tom případě můžeme říct, že se cítíme lépe, když jíme lžičkou namísto příborem a můžeme se chovat bezprostředně, nechci ani říkat jak. Fakt, že chodíme k holiči, myjeme se, staráme se o sebe, vhodně se oblékáme a chováme se tak, jak by se měl člověk ve společnosti chovat, je jistá známka kulturnosti.

Jste ve společnosti a vidíte nevkusně oblečeného známého. Snažíte se mu poradit, že tohle vážně ne?

Nechci být v žádném případě mentor. Jen když na to přijde řeč, přestože postižený v tomto směru samozřejmě jsem.

Nemyslím přímo mentorovat, ale poradit.

Někteří se zeptají. A když se zeptají, tak jim svůj názor řeknu.

A ptají se často?

Ptají.

Jenom blízcí známí, nebo i cizí člověk?

Stává se, že i cizí. Když jsem na nějaké kulturní nebo společenské akci a lidé zjistí, co dělám, tak se zeptají, jestli jejich oblečení je adekvátní situaci. Pokud má však někdo na sobě manšestrové sako, džíny a sportovní košili a jsme na koncertu vážné hudby, je to opravdu nevhodné.

Ptají se jenom muži, nebo i ženy?

Dámské oblečení není má parketa, ale znovu říkám, že nechci být arbitr elegance, to v žádném případě.

Chápu, ale ve svém oboru jste přece jenom znalec.

Myslím si, co by mělo být a co by nemělo být. Je fakt, že jsme se několikrát setkali s panem Špačkem (autor Velké knihy etikety Ladislav Špaček, pozn. red.), probírali jsme etiketu oblékání a také jsem se v určitých věcech mýlil. Já jsem tvrdil, že když má muž vestu a sundá si ve společnosti sako, tak je to přípustné. Pan Špaček zastával názor, že v žádném případě. Je nepřípustné zůstat jenom v košili, protože košile je spodní oděv, něco jako spodní prádlo.To je jako by nosili muži dámám kabelky.

Spousta žen razí heslo: co ples, to nové šaty. Chlapovi že stačí jeden oblek na pět let, že to na něm shoří. Vyvraťme, že to tak není.

Ale může to tak být, pokud ovšem oblek muži sedí. Pánská móda nepodléhá tolik trendům jako dámská móda, ale v obleku by měl muž dobře vypadat. Večerní oblek bývá tmavý, nemusí být však černý. Černá je klasika, nic se tím nepokazí, ale jsou i jiné barvy, které působí elegantně.

Antracit?

To už je podvečerní barva. Spíše tmavě modrý, tmavě šedý, grafitový, černý s potlačeným proužkem, ale měl by určitě dané postavě padnout, to je být vyvážený ve všech proporcích.

Takový oblek je, říkáte, nadčasový?

Ano, ale nesmí mít třeba dlouhé rukávy a být široký přes záda. Je poznat, když je oblek z 90. let. Střihy obleků se mění, ale ne tak rychle jako móda u žen. Mám klienty, kteří si oblek nechávají pravidelně upravovat a kontrolovat a vypadá i po několika letech pořád dobře. Kromě toho by se měl muž o oblek starat. Pověsit jej na vhodné ramínko, nechat jej proschnout, při sednutí potáhnout kalhoty, aby si nevytlačil kolena, pravidelně jej dávat do čistírny… Muži často veškerou péči věnují svému autu. Doplňují pravidelně olej, kontrolují brzdy, ale svému zevnějšku tolik péče nedávají. Přitom všechno by mělo jít ruku v ruce.

No, ale jak přesvědčit muže, že vypadá v obleku dobře?

Spousta klientů ke mně přivádí své patnácti- nebo osmnáctileté syny a nechává jim šít oblek. Je to dražší záležitost, ale otcové říkají: Když mu koupím oblek v konfekci, vypadá v tom jak strašák a získá k k obleku celoživotní odpor. Nechám mu jej raději ušít, protože počítám s tím, že bude pokračovat ve studiu, pojede do zahraničí na stáž. Oblek bude součást jeho profese a chci, aby se v něm cítil dobře. To máte vidět, jak si to ti patnácti- a osmnáctiletí mládenci užívají. Přijdou a řeknou: Je to bomba, vypadám perfektně.

A dodají: Já snad začnu chodit na společenské akce.

Ano. Takže je to o jakési kultivovanosti. Naše společnost je bohužel zhrublá. Někteří si koupí tři sportovní výbavy za rok, ale obléct se neumějí. Říkám jednomu svému kamarádovi: Nevezmu tě s sebou na ples, protože nemáš co na sebe. On řekne: Já na oblek nemám peníze. Ale není to o penězích, každý muž by měl mít v šatníku alespoň 23 obleky na tu kterou příležitost.

Je to o prioritách.

Přesně, je to o prioritách.

Když se bavíme o zevnějšku, více na něj dbají ženy. Kdysi jste šil i dámskou konfekci. Proč jste u ní nezůstal?

V 90. jsme zkoušeli všechno možné včetně dámské konfekce. Ale mám vystudovanou pánskou oděvní průmyslovku. Dámská krejčovina je založená na jiné technologii. Musí být lehčí, měkce vypracovaná, vzdušnější… To neumím.

Může se tedy na vás obrátit i „běžný smrtelník"?

Samozřejmě. Rádi vítáme každého klienta. Ceny nemáme nijak přemrštěné. Navíc jsme často levnější než značková konfekce.

Sako s kalhotami u vás vyjde minimálně na 12 tisíc.

Plus materiál, takže oblek vyjde kolem 16 tisíc. Když se půjdete podívat na známé světové značky, uvidíte obleky od 20 tisíc nahoru a je to jen velmi kvalitní konfekce. Tedy řečeno zjednodušeně je změřen populační vzorek obyvatel, který se zprůměruje a vytvoří se velikostní sortiment. Samozřejmě jsou to velice kvalitní a krásné obleky, ale sebelepší konfekce nemůže plně podchytit zvláštnosti každé postavy, držení těla, rozdíly mezi levou a pravou polovinou postavy… Platí se za značku a materiál, ale střih je téměř stejný. Kdo má dlouhé nohy a krátké tělo, má smůlu. Zakázka je o tom, že oblek vyvážený. Proto se v konfekci většina lidí necítí a nosí raději bundy a mikiny. Lidé poznají rozdíl, až když mají na sobě oblek šitý na míru. Někdy stačí první zkušenost.

Odkud si necháváte vozit látky?

Z Anglie a Itálie, dvakrát ročně. Podle toho, zda potřebuje klient oblek večerní, nebo spíše pracovní zátěžový, volíme materiál. Neznamená, že čím je materiál dražší, tím toho více snese, ba naopak.

Takže kašmír třeba není vhodný do práce?

Na každodenní používání v žádném případě. Jemná odlehčená tkanina vyžaduje kvalitní dlouhé vlákno a jemnou přízi. Je příjemně splývavá, prodyšná, ale nesnese každodenní provoz v autě, kanceláři… Ale kašmír je vyloženě vycházkový, večerní.

Kolik máte zahraničních klientů? Narážím na váš salon ve Vídni.

Už nemám salon ve Vídni, nedalo se to časově zvládat. Zahraniční klienty mám jenom ty, kteří pracují v Praze.

Jsou to tedy spíše jednotlivci?

Ano, dalo by se říct, že 10 procent mých zákazníků je ze zahraničí.

Stále šijete pro Kerndla, Suchého, Čenského, Nesvadbu, Vana?

Jasně.

Kolik let už s nimi spolupracujete?

Pro Láďu Kerndla šiji už 12 let. Teď znovu jednáme s panem Suchým. Pro něj jsme šili před třemi lety čtyři obleky, Robert Vano pořád odolává. Dáváme mu jenom nějaké doplňky, protože mi říká: Ty ze mě chceš udělat krasavce a potlačit mou osobnost.

Jak jste k takovým zákazníkům přišel?

Lidé si o mně mezi sebou řekli nebo jsme se potkali na nějakých akcích. Většinou přišli na doporučení. Když jsme šili oblek ministru dopravy panu Dobešovi, nevím, kdo nás doporučil, stejně tak panu Kalouskovi. Všech klientů si velmi vážíme, neděláme mezi nimi rozdíl. Výhoda mediálně známých osobností je, že nám nevědomky dělají reklamu.

Dokážou si spíše říct, co chtějí?

Také ne. S Panem Přeučilem to bylo tak, že od začátku bylo všechno super. Já mu říkám: To nemůže být super, ještě nemáte oblek ani na sobě. Musíte být konkrétní a náročný.

Sledujete politiku?

Teď ano, náš klient je i pan Zeman.

Po volbách se můžete pochlubit, že jste dvorní krejčí prezidenta České republiky.

No… Jo. (Úsměv.) Vidíte tam ten nápis?

Mistr mého designu Jaroslav Mejta, podepsán na velkoformátové zarámované fotografii Miloš Zeman. Už i s věnováním. A vedle něj Láďa Kerndl, který píše: Jardo, ty jsi ten, kdo umí šít skvěle obleky. Díky za to.

Bylo by příjemné si říct, že jsem krejčí prezidenta, ale není to cíl. Důležité je, aby firma fungovala, lidé měli práci a zákazníci byli spokojeni.

Jste s Milošem Zemanem blízcí přátelé?

To by bylo příliš odvážné tvrzení. Několik večerů jsme spolu strávili a pohovořili jsme si otevřeně. Kdybych řekl přátelé, byl bych moc domýšlivý. Na to je příliš brzy. S Láďou Kerndlem ano. Jsme si blízcí a dokážeme si říct cokoliv.

Když k vám přijde do salonu pan Kalousek, řeknete mu od plic, co si myslíte o daňové reformě?

V prvé řadě nechodí on ke mně, ale já k němu. Debata se stočí i na politiku, ale on je úžasně vtipný a charizmatický, a neříkám to kvůli tomu, že je můj klient. I když je to nepopulární, ví, co chce. Probereme politiku, byl jsem u něj mnohokrát. Šili jsme mu asi 4 5 obleků. Pan Kalousek přijde ze Sněmovny napružený, ale jakmile začneme měřit, je pohodový.

Měříte jej v kanceláři, nebo u něj doma?

V kanceláři.

Máte více takových klientů?

Ano. Jezdil jsem za ministrem dopravy panem Dobešem, ekonomickým náměstkem českých železnic a dalším klientům činným v politice K těmto lidem musím přijet já. Jejich čas je dražší než můj. A to je o tom servisu až domů…

Jezdíte sám?

Většinou sám. Ale musím říct, že pan ministr Dobeš byl opravdu vytížený, bral telefon za telefonem a pořád něco řešil. Třeba pan Kalousek se zastavil a řekl: Dáme si whisku, zapálíme si a jdeme na to. S ním to bylo uvolněnější.

Tykáte si?

Ne. V žádném případě. S nimi se setkávám jen pracovně, a to jenom občas. Ale je zajímavé, že spoustu mých současných kamarádů bylo dříve jen mými zákazníky.

Doporučujete zákazníkům i konkrétní košili, kravatu, motýlek, boty, příruční tašku. Využívají toho klienti často?

Postaráme se o celkový design zákazníka. Od bot, ponožek přes spodní prádlo až po pokrývku hlavy. Když jedu do Prahy, nechají si klienti ušít třeba dva obleky a nahlásí si košili, spodní prádlo, sportovní plášť.

Váš nejvděčnější zákazník během dvaceti let?

Nevím, který byl nejvděčnější. Mám třeba 12 let klienta, který má od nás 160 obleků.

Ten je asi nejspokojenější.

Snad ano, ale také se někdy netrefíme, i když pro něj šijeme roky. Mít perfektní oblek je vždycky o pocitu a každý materiál se chová jinak. Roli v tom taky hraje lidský faktor, i špičková krejčí, která ten oblek šije, je člověk. Oblek se vlastně nešije ten se tvoří. Když mi tady ušijí oblek, v některém se cítím lépe, v některém hůř. Přitom když je změříme, jsou všechny stejné.

Byl někdy váš zákazník vyloženě nespokojen?

Ano, jistě. Taky se nám vše nepodaří na 100 %. Před dvěma lety jsme měli problém se dvěma obleky. Musely se upravit, dokud nebyl klient spokojený. Když jsme začínali, zákazníci nebyli tak nároční jako dnes, takže nám ledacos prošlo. Teď jsou náročnější. Platí 100procentní cenu, chtějí 100procentní kvalitu.

Takže v poslední době už se to nestává?

Ne všechny obleky jsou na jedničku. Lhal bych, kdyby řekl, že jsou všechny 100procentní. Některé 98, jiné 90procentní.

Byl i zákazník, který odmítl zaplatit a odešel pryč?

Ano, stalo se nám to v roce 1998. Když víme, že se stala chyba, uděláme bez řečí oblek nový. Se zákazníkem nemůžete smlouvat. Chyba se může stát, ale děláme maximum pro to, aby to nebylo. Nebo někdo přijde a řekne, že už si nechával šít oblek na mnoha místech a všude byl nespokojený, navrhnu mu, aby neplatil zálohu, že mu oblek ušijeme, a když bude spokojený, vezme si jej, když ne, tak si jej necháme.

Kdo vás překvapil, když zavolal nebo otevřel dveře salonu?

Asi pan Kalousek.

Kdo se vám líbí, jak chodí oblékaný, kromě vašich klientů pochopitelně?

Můžu jmenovat pana Přeučila, ten chodí velmi elegantně oblečený, také pan Horáček, Karel Gott.

Máte nějaký vzor?

Ne, ale tím nechci být namyšlený. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel.

Jedna otázka je vzor v oblékání, druhá vzor profesní.

V oblékání vzor nemám. Mnohdy jdu po ulici a potkám člověka, který je moc hezky oblečený, sladěný, ale vůbec nevím, o koho jde.

Nemyslím přitom jenom v obleku, v čemkoliv.

A v profesi?

Když to řeknu přeneseně, tak mým vzorem je krejčí z Hercule Poirota. Detektiv má na sobě nádherné obleky, jeho krejčí je naprostá špička.

Jaroslav Mejta

  • Je mu 57 let, žije ve Zlíně
  • pánské obleky na míru šije ve Zlíně, salon má i v Praze
  • ročně vyjde z Mejtovy dílny asi stovka obleků
  • jeho zákazníky jsou Láďa Kerndl, Jan Čenský, Jan Přeučil, Miroslav Kalousek, Miloš Zeman a další
  • sám má asi 15 obleků, nechává si šít dva až tři ročně a šatník obměňuje
  • říká o sobě, že jako šéf není moc přísný, ale náročný
  • jeho heslo je Náš zákazník, náš pán
  • myslí si, že Češi nevyužívají škálu možností, kterou jim oděvní trh nabízí. Slováci, Maďaři či Italové se oblékají podle něj mnohem vtipněji

Autor: MARIE ŠIDLOVÁ

zdroj: http://zlinsky.denik.cz/zpravy_region/mym-vzorem-je-krejci-z-hercule-poirota-20130215.html

MEJTA s.r.o. návrhy módního oblečení pro všechny muže, kteří chtějí zdůraznit svůj styl, šarm, a vše, co je právě módní a nepřehlédnutelné. Zakázkové krejčovství, firemní odívání se sídlem Zlín a Praha.